Ahoj,
dvacet pět dní (dvacet čyři, když nepočítám dnešek) mě dělí od odjezdu domů na celé dva týdny. Na to, jak jsem radostně utíkala sem do Londýna, se na dočasný návrat do Česka a mého města překvapivě dost těším. Co vlastně tolik postrádám?
Ahoj,
psáno s nadsázkou, sebeironií, možná trochu moc dramaticky, ale upřímně. Realita je někdy taková pošmourná.
Ahoj,
název se sice nese v bojovém duchu, krev ale nepoteče. Jelikož já nastuduji v Londýně a moje dobrá kamarádka v Praze, napadlo nás, že bychom prostřednictím rozhovoru mohly naše univerzity porovnat a zjistit, kde spočívají klíčové rozdíly ve stylu výuky, vybavení, finanční stránky, sociálního vyžití a podobně, zkrátka zhodnotit naše první měsíce v roli vysokoškolského studenta ve dvou odlišných zemích.
