Období, kdy končí léto a pozvolna přichází podzim, mě každoročně emočně velmi zasáhne. Připadá mi, jako by se vytratila rozvernost a veselost léta a svět ztichl a zvážněl. Tato podivná atmosféra ve mne vyvolává nejistotu a ztracení, jako bych byla tam, kde nemám být a topila se v nekonečném pocitu opuštění a nostalgie na léto, které ještě vlastně neodešlo. Jako bych cosi ztrácela, unikalo mi to mezi prsty. Jako by nastal čas zanechat dětských her a stát se vážným dospělým. Není to tak, že bych k smrti nesnášela podzim, mám ho ráda stejně jako jiné roční období - to je momentové trápení. Když už jednou naplno nastene, přijmu ho a žiju v klidu dál. Ale než se to stane, utápím se v melancholii odcházejího léta.
The period when summer ends and autumn slowly comes, it strikes me emotionally every year. It seems to me that the waggishness of summer has disappeared and the world is becoming quiet and serious. This strange atmosphere evokes feelings of insecurity and loss as if I am somewhere where I should not be and I am drowning in endless loneliness and nostalgia for the summer, which actually had not yet left. I am losing something, it is leaking between my fingers. It feels like it is a time to quit children's games and become a serious adult. Don´t get confused that I hate autumn, I like it just like any other season - it is a momentary struggle. Once autumn is fully here, I don´t mind it at all. But before that happens, I'm drowning in the melancholy for the leaving summer.Problém s mojí poezií? Je těžce alternativní ("pseudo poezie") a také popírá veškerá básnická pravidla, nese si vlastní rytmus a tančí vlastní tanec. Vlastně bych mohla říct, že je to próza psaná s důrazem na melodii, experimentální, ale přirozená. Kritiku vřele vítám, ale nehodlám se ucházet o Pulitzerovu cenu, takže to nemusíme příliš hrotit. Tohle je jenom kousek z mého uměleckého šuplíku, který se omylem prorazil na svět.
THERE IS NOT AN ENGLISH VERSION YET BECAUSE I FOUND VERY HARD TO KEEP THE MEANING, WORDS AND THE FORM OF THE POEM FOR MAXIMUM AUTHENTICAL EXPERIENCE... SO LET ME KEEP TRYING, PLEASE.
Kolektivní vina jedince
Řekni mi, jak neměla jsem mu podlehnout.
Řekni mi, jak neměla jsem mu podlehnout.
Když nabídl mi svetr, který voněl jako on.
(i když jsem měla bundu a on mrzl).
Když četl mi svoje básně
z ohmataného sešitu
a spolu hledali jsme slova pro další.
Hodně se ptal
na moje nejniternější pocity
Mohla jsem mlčet,
neb on je říkal za mě
lépe, než bych je dokázala vyslovit já.
Zhřešili jsme dávno předtím,
než došlo k činu,
tichá žádost sklouzla po vlnách.
Popiš ten hluboký pohled,
polibek a napětí,
tvé prsty v mých vlasech
a dál.
Předl jako kočka
a mě se ztrácel hlas.
Proč mluvit,
když víme beze slov.
Stavěli jsme lešení ze zakázané touhy
a šplhali po něm do nebes...
~~~
Milé děti
nepijte, když máte jít spát,
ale noc je ještě mladá
s příslibem katastofy
a od řeky se táhne chlad.
Šli jsme temnými ulicemi a on tiše zpíval,
můj názor odměnil dojetím.
S cigaretou v ruce díval se mi do očí,
jež popíraly vyslovené zásady.
Pro ten moment jsem byla jeho středobod
a on můj.
Hospoda, kam za světla bys nešel,
čteš horoskopy, kterým (ne)věříš.
Taky má radši kočky (jako já),
doma dvě sochy.
doma dvě sochy.
Sbírá slova od lidí.
Žlutozelené oči ve tvaru mandlí
Alkoholové obláčky,
radost z okamžiku a obava ze zítřka,
Nádech, napětí a chvějící se rty,
které se nepolíbí (ještě ne).
Propletáme se bez doteku.
Možná bychom měli jít prostě spát,
ale bez oblečení, víš.
Byl gentleman (ironie) a zeptal se.
Chceš. Chci.
Sex po tmě,
abychom si nemohli číst provinění z našich tváří.
~~~
Bílá rána a jemné prsty,
co hladí a píšou.
S černou kávou
debatuješ nad konstrukcí schodů
a příšernými televizními shows.
A pak je to náhle pryč.
Se zavřením dveří,
neříkej sbohem, to zní strašně.
Odhalil moje emoce
a svoje asi vypsal na papír a pustil po řece.
(Nebo si zaslouží Oskara za nejlepší herecký výkon noci).
Zlomil mi na chvíli srdce.
Zbyla jen touha po zapomnění,
nepřečtená zpráva a stohy básní.
Možná byl jen nástroj poznání,
životní lekce.
Možná had s jablkem.
A Já podlehla.
A Já podlehla.
Neboť jako lidé jsme slabí.
Cesta je cíl
a zkratkovité cesty nikam nevedou.
Rozjitřená syrovost života.
Rozjitřená syrovost života.