Se známkama jsem to měla podobně, na základce jedničky (max dvojky), ale na střední to ve druháku a hlavně třeťáku šlo dolů.. Rodiče mi sice nikdy nějak neříkali, že musím mít maximálně 2 a 3, ale bylo mi to i blbý, přijít prostě domů se 4 z testu, i když jsem den předtím měla x hodin na to se učit a místo toho jsem koukala na seriál.. S tím jsem hodně uvnitř sebe bojovala...

No já ty známky mám stejně. Obzvlášť teď v oktávě, kdy jsem rezignovala a narovinu řekla mamce, že nebudu propadat. Ale že se nebudu učit na jedničky u předmětů, který nepotřebuju. Jinak super článek, všechno je fakt hezky popsané.

Skvělý článek :) Taky jsem byla na osmiletém gymplu a dá to člověku zabrat, tolik roků v jednom ústavu. Mnohem více času na čtení, seriály a celkově na všechno jsem měla pak na VŠ :) A nejhůř je samozřejmě ted v práci, která mě sice baví, ale pohodovoým válecím a čtecím dnům už je asi konec :D

Naprosto souhlasím!
Kdyby se člověk pořád jen stresoval, nikam se nedostane. Dřív jsem taková bývala (a měla jsem mnohem horší stavy), ze všeho jsem se nervovala, platil pro mě i ten perfekcionismus, ale teď... Jo, už se ze mě stal mega pohodovej člověk, kterej je ve stresu jen v případě, že někde hoří.
Dobře, tak na pohodu zase nejsem. :D Neumím se nad všechno tolik povznést, ale rozhodně nejsem taková, že bych něco řešila. Když se mě někdo zeptá, jestli zítra píšeme tu matematiku, opravdu nejsem schopna na to odpovědět, protože tyto informace z hlavy vypouštím (a procházím s naprosto pohodovým prospěchem, za což jsem ráda). Je fajn létat vzduchem a zároveň je fajn nevyletět příliš vysoko.
Skvělý článek! Přinutila jsi mě se zase nad tímto tématem zamyslet (až jsem se do toho strašně zamotala a mám dojem, že můj komentář přestal dávat smysl už tak někde v polovině :D).

Tenhle článek mi úplně mluví z duše! Vlastně jsem něco podobného chtěla už delší dobu napsat...
Taky jsem teď v oktávě a je to.. na jednu stranu úleva, konečně bude těch osm dlouhých let za mnou. Na druhou stranu, nemám na nic čas. S recenzemi jsem skončila v podstatě už v sextě, například. Obecně teď sice čtu pořád dost, ale téměř žádné novinky, tohle už prostě nestíhám sledovat a prožívat. A známky? Loni jsem měla na konci roku čtyřku z matiky. Chvíli jsem z toho byla smutná, ale pak když jsem dostala to vysvědčení, říkala jsem si, že je to vlastně fakt úplně jedno. Momentálně mám dost nahnuté průměry z několika (přírodovědných) předmětů a teda, asi jsem se na to už trochu povznést dokázala. Jasně, radši bych dvojky než trojky a trojky než čtyřky, ale zase si říkám, že dneska bych se spíš měla učit němčinu než chemii, protože tu na vysoké studovat tak jako tak nebudu.

Pěkný článek :) Zdá se, že v poslední době nedostatkem času trpí každý (já nevyjímaje). Souhlasím, že je třeba se nad některé věci aspoň částečně povznést. Já se o to snažím už dlouho, ale pořád to nějak nejde, takže pokud to ty "zvládáš" tiše závidím. :) Věřím, že maturitu dáš úplně v pohodě, takže hlavně v klidu. :)

Krásně napsáno! Já jsem základku končila se samými jedničkami a tak nějak jsem čekala, že na střední už tomu tak nebude. To, že mám pár dvojek z odbornýh předmětů mi nijak nevadí, jelikož prostě vím, že moje ruka tu rovnou dokonalou čáru nesvede o kolečku ani nemluvě. :D Samozřejmě takhle ty známky vypadat nebudou po celou dobu. Důležité pro mě je to co umím, a ne nějaké číslo, které brzy přijde v zapomenutí...
Nové knížky jdou mimo mě, prostě beru to, co je v knihocně a filmy a seriály ani nesleduju, není čas.
Na ty názory jsem kdesi četla jeden výstižnný citát, nepamatuji si, jak přesně zněl, ale bylo to nějak neber si k srdci názory a rady od lidí, pokud nechceš dopadnout jako oni.
A s tím perfekcionistem, konkrétně tím gumováním to mám jednoduché. Máme zakázáno používat gumy, takže se člověk časem odnaučí. :D

Mám takové typy lidí moc rád. Akorát jich je velmi málo. Alespoň v mé sociální bublině. :)

Výborný nápad. Ohledně těch známek mám celkem čerstvou zkušenost, když se mi nepovedlo složit zkoušku na vysoké škole hned na poprvé a musela jsem jít znovu. Zprvu jsem z toho byla dost zklamaná, ale ten pocit úspěchu, který se dostavil při druhém pokusu rozhodně vystačil coby obstojné vynahrazení. Člověk zkrátka musí žít a mít radost ze života, na ničem jiném nezáleží. :)

https://boook-planet.webnode.cz/