Vítejte na Měsíci, v zatím jediném zdejším městě Artemis, které je navenek sice neuvěřitelně lákavé, ale skrývá i svoje temné stránky, boj o živobytí je zde o to těžší, že vás obklopuje nehostinné vakuum. Mladá Jazz Bašarová, která v Artemidě prožila většinu života se nachází na spodní hranici společenského žebříčku. A přesto se stane klíčovou osobou v politicko-ekonomickém konfliktu rozhodujícím o budoucnosti a nezávislém postavení měsíčního města.

Neměli bychom porovnávat, přesto jste si určitě vzpomněli na Marťana. V případě Artemis si musíte ujasnit, co od knihy očekáváte a co pak skutečně dostanete. Především se připravte na větší dávku fantazie. Autor stále úzkostlivě dbá na čísla a fakta, takže příběh působí velmi reálně, měsíční město vám připadá doslova na dosah. Čtete a někde v koutku mysli věříte tomu, že přesně tohle se může za pár let skutečně odehrát. Příběh je silně prodchnutý vědeckým realismem, avšak narozdíl od Marťana zde Andy Weir výrazně popustil uzdu fantazie.

Začátek může trochu potrápit, než se naplno vžijete do děje. Naštěstí autor dokáže jasně a bez zbytečných příkras a protahování nastínit danou situaci i vykreslit prostředí a jeho atmosféru. Pomalejší rozjezd je následně vykompezovaný neustávající smrští událostí. Jazz se nezastaví ani na chvilku a ani vám jakožto čtenářům nebude dopřáno oddechu.

Když už mluvím o Jazz, seznamte se prosím s hlavní hrdinkou. Celým jménem Jazz Bašarová, původem Arabka, nyní již plně adaptovaná měsíčňanka se pro mě stala nezapomenutelnou knižní postavou. Její charakter mi sedl, ale našla bych i několik okamžiků, při nichž mi přišla vyloženě nesympatická. Tyto dva stavy se ovšem perfektně vyvažovaly, ve výsledku mě bavila. Jelikož je kniha vyprávěná z jejího pohledu, čtení jsem si užívala. Na Jazz jsem oceňovala zejména její svéraznost, dávku sarkasmu, odhodlaný přístup ke všemu, do čeho se uvrtala. 

Další výrazným rysem je autorův perfektní smysl pro humor, který se projevuje především v drobných detailech. Andy Weir si skvěle hraje s možnostmi, jež se mu jako spisovateli a tvůrci díla nabízí. Měsíční prostředí, multikulturní a mezinárodní, dostatečně vzdálené od Země mu dovoluje hrát si s národnostmi, náboženskými vyznáními i orientacemi nikoliv však tak, aby někoho zesměšňoval či ponižoval. Jeho styl psaní je zkrátka příjemně osvěžující. Dobrým zpestřením jsou i elektronické konverzace Jazz s Kevinem, propojení Měsíce a Země.