Bylo, nebylo...
Maddie natolik usilovně a dlouho, až se dostala do bodu, kdy se rozhodla, že chce svoje myšlenkové pochody a výsledky zhmotnit do fyzické podoby. Oslovila pár nadšených lidí a po čase vzniklo to, co můžete spatřit na úvodní fotce. Fotoobraz vyjadřující do určité míry její generaci, ale také mnoho dalších věcí.
Moje myšlenky a úvahy

Generace 21. století, naše síla a křehkost
Ano, to jsme my. Patříme se na okraj generace mileniálů (do níž patří jedinci narození od poloviny 80. let po zhruba rok 2005 - definice se samozřejmě různí ), nebo - li do tzv. generace Y. A představte si, jsme dost často zatracováni! Jako ti nevděční, kteří mají vše, co chtějí, co si zamanou. Generace, která si žije v blahobytu a topí vymoženostech moderní doby, která nepocítila plnou sílu a zlo minulých režimů, naopak žije si ve svobodě. A přitom si ještě stěžuje a vůbec se nesnaží, vždyť ani nemusí. Je zkrátka líná. Nato trpí narcistními sklony, povyšuje se nad ostatní generace, přitom je nezodpovědná, prostě bez budoucnosti!

Samozřejmě nechci tento pohled generalizovat, slyším i slova chvály, ale s podobnými názory a náhledy jsem se setkala a setkávám příliš často. Napůl mě to nijak netrápí, sama za sebe se snažím žít na maximum, z naší doby si brát a využívat to dobré pro osobní rozvoj a růst, ale také pro pobavení a ulehčení života. Za to se nestydím. Nicméně druhou polovinou se negativními názory zabývat musím. Není mi to jedno. Jak vnímám naši generaci já?

Dobře, abych byla upřímná... Trochu mě děsí, že někteří jedinci tráví celé dny přilepení očima na obrazovce mobilu nebo počítače, že i já po svém telefonním přístroji sahám příliš často (a není to kvůli volání), že mi záleží na mém Instagramovém účtu, že den bez internetu by mě asi psychicky poznamenal. Někdy se přistihnu, že si skutečně myslím, že jsme lepší než naši rodiče, že moji prarodiče jsou neskutečně úzkoprsí. Nebo si minimálně myslím otevřenější a přizpůsobivější, více liberální, víc cool. Cítím se znechuceně a vyděšeně, když ke mně proniknou hrůzné zprávy o tom, co některý mileniál udělal v nezdolném předsvědčení své nepřekonatelnosti...

Na druhou stranu spatřuji okolo sebe mnoho úžasných, silných a odhodlaných jedinců, před nimiž stojí velká budoucnost. Velké ambice nejsou na škodu a v dnešním světě se bez nich neobejdeme. Nemusíme se omlouvat za to, že si ulehčujeme život nejrůznějšími vynálezy, že využíváme naplno novodobé možnosti (například volné cestování - to je prostě top!). Doba je jiná, my jsme nevyhnutelně jiní.

Ale hlavně je dobré si uvědomit, že jsme také jen lidé. Když odkryjeme masku krále světa, kterou nosíme, poodkryjeme naše skutečná já, jsme stejné podstaty jako všechny generace před námi ve svých mladých letech. Ty jsou podle mého názoru nejzranitelnějším obdobím člověka. Pamatujete? I vy jste byli mladí, zmatení, nezkušení a vyděšení. Je těžké se vyznat v džungli moderní doby, kdy se všechno pere, je náročné se prosadit a vydobýt si svoje postavení, svůj kousek místa ve světě, kam se skoro nevejdeme, kde není skoro kam růst a kde se psychické nemoci dají chytit stejně snadno jako rýma...

Pamatujte.
Jsme křehcí lidé.

O projektu

Production / art director: Magdaléna Fiedlerová
Photographer: Karolína Kabátová
Post - production: Ondřej Šlajs
Models: Bára Košťálova, Veronika Burešová, Lukáš Vácha, Jan Pejcha, Tereza Regentová, Magdaléna Fiedlerová (jakože já :D), Karolína Kabátová, Ondřej Šlajs, Michaela Půlpánová
Final form: Saal Digital CZ

Základem projektu jsou fotografie, fotoportréty. Cílem bylo foceného člověka zachytit v co nejvíce spontánní poloze. Nejprve jsme pracovali čistě s tím, poté jsme se shodli na výrazu, jež ho nejvíc vyjadřuje, v němž se daný jedinec nejvíce spatřuje. Přišla na řadu trocha make - upu. Černé linky mají symbolizovat nejen křehkost - jsme poskládaných z jednotlivých kousků zkušeností, vědomostí, krásných, ale i negativních vzpomínek a zážitků. Dále totiž také vyjadřují originalitu každého z nás, neboť jsme jiní, odlišní a sví.
Černobílí barva ve výsledné podobě odstraňuje předsudky. Všichni jsme na stejné startovací úrovni, nikdo není lepší (tedy barevný), ani horší. Umístění jednotlivých fotografií je určeno výrazem člověka a také kompozicí portrétů.
Doplněný text je z předchozího povídání již docela zřejmý. Vyjadřuje fragilitu zejména nás mladých lidí. I přestože jsme denně formování hromadou vjemů a zocelováni zkušenostmi, i přestože se tváříme a chováme neporazitelně a jistá skutečná neporazitelnost se v nás opravdu ukrývá, jsme v samé podstatě křehcí lidé. Fyzicky i duševně.

Ráda bych poděkovala výrobní společnosti Saal Digital, jež se postarala o fyzickou podobu. Dílo tedy není pouze uložené v počítači nebo na chatrném papíře, ale nesmazatelně vtištěné do 3mm silné hliníkové desky s kartáčovaným povrchem. Díky hliníkovému zavěšení je možné ho umísit jako obraz na zeď.