Pozorovatel
Ahoj,
ani knihy, ani filmy, ani moje hluboké a plnohodnotné úvahy, dnes jsem v roli pisálka.
Dějový popis s uměleckými prvky v mém podání. Jsem prostě dítě města, popisy lyrické krajinky mi nikdy nešly. ;)
Pozorovatel
Stojíš, balancuješ na okraji chodníku. Máš ruce hluboko v kapsách sevřené v pěst, přesto cítíš lezavou zimou. S obličejem napůl schovaným v záhybech šály v pomalu otáčíš kolem své osy. Beton, sklo, železo. Tolik různých odstínů šedi! Nabízí se ti chladné umouněné dopoledne, dech se v mrazivém vzduchu mění na obláčky páry, volně se rozplývající v nenávratnu. Nad tebou se tyčí robustní stavby plné hran a ostrých úhlů. Z jejich nesmírné výšky jímá závrať. Když zakloníš hlavu ještě o kousek dál, vidíš modravý čtverec oblohy. Ale ta je příliš vzdálená, nedosažitelná. Míjí tě jedno auto za druhým, musíš uskočit dozadu, aby ses vyhnul spršce kalné kalužové vody odstřikující od pneumatik taxíku s lehce zašlým žlutým nátěrem a černými pruhy.
Kolem proudí davy lidí.
Uspěchaní, s uštvanými výrazy, pevně svírající svůj černý kufřík a s očima zabořenýma do šedi chodníku. Ovládají schopnost vyhýbat se ostatním s mistrnou lehkostí a přesností. Pokud se však o krok přepočítají a dojde k nevyžádanému kontaktu, byť jen kufřík zavadí o kufřík, ozve se zamumlané "promiňte!" a neochvějně, s cílevědomostí, která jim je snad vrozená, pokračují dál. Zdá se, že věčně nestíhají. Hodinky kontrolují na každém rohu. To jsou byznysmeni, vysocí úředníci, bankéři. Spolehlivě je poznáš podle obleku i ráznému stylu chůze. Ale někdy také jen kráčí, zdvořile si povídají se svým kolegou, pronáší prázdné fráze, stěžují si na poměry, plat či šéfovu novou sekretářku.
Uspěchaní, s uštvanými výrazy, pevně svírající svůj černý kufřík a s očima zabořenýma do šedi chodníku. Ovládají schopnost vyhýbat se ostatním s mistrnou lehkostí a přesností. Pokud se však o krok přepočítají a dojde k nevyžádanému kontaktu, byť jen kufřík zavadí o kufřík, ozve se zamumlané "promiňte!" a neochvějně, s cílevědomostí, která jim je snad vrozená, pokračují dál. Zdá se, že věčně nestíhají. Hodinky kontrolují na každém rohu. To jsou byznysmeni, vysocí úředníci, bankéři. Spolehlivě je poznáš podle obleku i ráznému stylu chůze. Ale někdy také jen kráčí, zdvořile si povídají se svým kolegou, pronáší prázdné fráze, stěžují si na poměry, plat či šéfovu novou sekretářku.
Dělníci jdou pomaleji a rozvážněji, jsou více otevření okolnímu světu. Náročnost jejich zaměstnání se jim odráží v očích, ale zároveň v nich vidíš nesmírnou odhodlanost a radost z prostého lidského bytí. Vesele spolu hovoří, přátelsky se usmívají, dokonce i přes únavu, jež z některých čiší.
Turisté jsou snad nejhorší, pomineme - li téměř všudypřítomné bezdomovce neodbytně natahující kostnaté ruce vzhůru, aby vymámili drobný peníz na alkohol nebo drogy. Turisté umí výtečně překážet, jsou neúnavní, neodbytní a nepřehlédnutelní. Zastavují se kdekoliv bez varování naprosto fascinovaní snad úplně čímkoliv. Rád je pozoruješ, protože se ti líbí jejich nadšení, bezstarostnost i závan jejich vlastní kultury.
Dynamika. Pohyb. Chaos. Špína a tisíce mísících se pachů a vůní. Hbitě vklouzneš do davu. Přestáváš být pozorovatelem, stáváš se jedním z nich, drobným pěšákem každodenního koloběhu.
Nesnášíš ho. Miluješ ho. Je to tvoje město a ty jsi jeho dítě.
***
zdroj obrázku: wallpaperflare.com/photography-of-busy-street-during-day-time-wallpaper-34698
Názory? Co byste popisovali vy?
12 komentářů
To bylo tak lehké a příjemné čtení, že si to ani neumíš představit. Ráda na tvůj blog vždy zavítám, ale možná kvůli tomu, že tě neznám příliš dlouho, jsem nečekala, že se tu objeví i článek tohoto typu. A zírám.
OdpovědětVymazatJe to skvělé a krásně se to čte. Sice mě vypravování v du-formě na okamžik zarazilo a občas mi to přišlo kvůli tomu nepřirozené (neber si to zle, jen tento styl opravdu není můj a reaguji na něj pokaždé stejně :D), ale to nic nemění na tom, že je to super a že umíš psát! :)
Co bych popisovala já? Pravděpodobně nějakou noční krajinu. Mám ráda, když mohu vyjadřovat nádheru hvězd a měsíčního svitu, temnotu, která se kolem člověka rozlévá, drobný strach cloumající s tělem člověka, krásu černé oblohy. Asi jsem se narodila pro pohled do tmavých očí přírody. :)
Já jsem před pár lety hodně psala, nejrůznější povídky a podobně, ale to už jsou opravdu 3-4 roky nazpět :) Je fajn se k tomu vrátit.
VymazatJá jsem na tuto formu narazila v jedné knize a jako ty jsem byla nejdřív zaražená... Ale ono je to hrozně podmanivé :D
To bych si ráda přečetla :)
Moc pěkné napsáno. Úplně jsem si to představovala, když jsem se podívala na ten obrázek nahoře. :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, to měl být účel, aby se čtenář ponořil do popisované situace :)
VymazatWau, dávam palec hore, je to naozaj pekne napísané. :)
OdpovědětVymazatDěkuju mnohokrát :))
VymazatDějový popis s uměleckými prvky? To jsem asi ještě nikdy nepsala, a jestli, tak to bylo omylem. :D V tvém podání je to skvělé. ♥ Já bych asi popisovala spíš tu krajinku. :D
OdpovědětVymazatPrý něco jako líčení nebo dějový popis... :D
VymazatDěkuju :))
Krásne napísané dielo! Veľmi pekné použitie umeleckých prvkov, užila som si čítanie :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, děkuji moc! :)
VymazatOstala som v nemom úžase! Je to napísané parádne (hoci pre mňa je to stále slabé slovo, aby vystihovalo môj úžas!)
OdpovědětVymazatNORALIC
Wow, moc si tvé pochvaly vážím :))
Vymazat