Jak jednou začneš, nepřestaneš

by - 11/04/2018



Ahoj,
Máte tetování? Chtěli byste, nebo tento způsob zkrášlování naprosto odsuzujete? Já jsem přešla z jednoho pólu na druhý během pár týdnů - donedávna zarytý odpůrce, který se jedno ráno probudil a řekl, že chce prostě tetování. Tímto článkem bych ráda otevřela diskuzi, protože mě zajímají vaše názory a případně zkušenosti, takže se klidně rozepište.
Jdeme na to.



(Příliš) krátká story o mně
Vychovávaná ve katolickém prostředí jsem byla striktně vedena k tomu, že tetování mají akorát kriminálníci, gangsteři, lidé "z nižší společnosti". Že není hezké, zdravé. Pro slušnou holku z gymplu nevhodné. Nebo minimálně zbytečné. Takže jsem tetování pochopitelně odsuzovala. Později jsem zaujala stanovisko, že je to každého věc, ale sama bych si rozhodně žádné aplikovat nedala.
A pak jsem odjela na pár měsíců z domu a z dosahu vlivu rodiny, prožila celkem fajn léto, poznala výjimečné lidi. Vyzkoušela jsem svoje kapacity a posunula hranice, ujasnila si pár věcí. A vše završila malým tetováním, které pro mě vyjadřuje hromadu emocí, vzpomínky, určité životní názory a postoje. Výhoda osmnácti let. Mohla jsem. Protože jsem chtěla.

Už dřív jsem chtěl tetování, ale rodiče byli proti, protože v tu dobu mi nebylo osmnáct, ale ono se to nezměnilo ani po završení 18ti.

Jak jsem se k rozhodnutí dospěla? Doslova v pěti minutách. Jedno ráno jsem probudila a uvědomila si, že tetování opravdu chci jako trvalý symbol. Dokonce jsem skoro ihned věděla, co si na kůži dám nakreslit, respektive napsat. Jelikož mě tento nápad a odhodlání ho uskutečnit neopouštěly, skutečně jsem o týden později vstupovala do vybraného salónu protrpět si deset minut čiré bolesti... Na některých částech těla to totiž bolí mnohem, mnohem víc.
Kdybyste jste se mě zeptali 3 měsíce zpátky, rezolutně bych řekla, že si na sebe čmárat nenechám. A teď jsem za to dokonce ráda.

A to jako proč?
Je to druh umění. Stejně jako každý jiný. Jenom nekreslíte na papír či plátno, ale na lidskou kůži.
Lidé se tetují z různých příčin, je těžké je všechny obsáhnout. Podle mě ale existují tři základní skupiny. Z estetického důvodu, pro krásu. Jako vzpomínku, jako prvek, který pod sebou skrývá dlouhou historii, silné emoce, nebo celou osobu. A pak jsou tu opilecké omyly. Naštěstí salóny a studia jsou dost striktní ohledně pravidel a podmínek a nějaké amatérské pokusy ať vás ani nenapadnou.


Důvod pro tetování může být jakekoli, ať už estetickej, tak i významovej, je to každýho věc. Samozřejmě mám určitý hranice, do kterých bych nešel.

V mé případě je důležitý zejména význam - zvolená slova, který se samozřejmě snoubí s estetickou stránkou - velikost, konkrétní umístění, sklon písma. Dokonce jsem si i tetovací studio a jeho lokace byly vybírány záměrně.

Jak jednou začneš, nepřestaneš
Říká se (minimálně už jsem to několikrát slyšela), že jak jednou člověk začne, nechá si aplikovat první tetování, brzo už plánuje další, nebo nechává tuto možnost otevřenou a říká možná (ale spíš ano). Já zde vidím pouze jedno důležité kritérium - nepřehnat to. Buď decentně, nebo pak jedině už úplně a postavit si na tetování svoji image.

Tetování nelituju a naopak mám radost a mám v plánu jít na další.

Já jsem zatím za svůj malý obrázek na žebrech strašně ráda. Připomíná mi neuvěřitelné množství významných chvil a zážitků. Docela vystihuje i můj aktuální pohled na svět. Momentálně se na další nechystám, ale vím, že až přijde čas a dost dobrý důvod, půjdu znovu.

Očekávaná pointa článku
Žádná není. Nejspíš. Jen jsem chtěla říct, že mít tetování je v pořádku. Stejně jako je v pořádku tetování nemít. Při vývoji dnešního světa si skoro říkám, že za chvíli začne být víc moderní ho nemít...  Já jsem díky svému začala třeba bavit více s lidmi, kteří mají také tetování a obecně stejné postoje.
Je to jedna z věcí, která je absolutně ve vašich rukou. Já bych si třeba nikdy nevybrala obrázek před celou paži, nebo nohu či dokonce obličej. Na druhou stranu, pokud to někoho učiní šťastnější a úplnějším, pro tatéra to není nejmenší problém.

Já končím. Teď je prostor pro vás ;)

Za obohacení článku svým pohledem děkuji kamarádovi.

Maddie
Prosím, podpořte mě na sociálních sítích. :)

You May Also Like

11 komentářů

  1. Obrovsky by mě zajímala tvoje tetování – a co bylo to úplně první. Nebo jsou tvoje ta na úvodce? :)
    Já jsem si vždycky říkala, že tetování není nic pro mě. Ano, může vypadat hezky, ale není to můj styl. Jenže pak se v mém životě událo pár změn, já začala vnímat některé věci jinak. A teď jsem na 5 měsíců v Neapoli, městě tak osobitém, že zůstane navždycky součástí mě. A napadlo mě, že právě tohle je místo, odkud bych tetování možná chtěla. Ale zdá se mi, že Italové zrovna nevynikají vkusem (aspoň ne tady na jihu), což se odráží na místních salonech. Jejich tetování, která jsem našla na internetu, nebývají jemná ani (z mého pohledu) vkusná a já bych asi chtěla někoho, u koho bych cítila, že jsme v tomhle na stejné vlně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám tetování právě z Londýna, z Camden Town, coz je vážně cool čtvrť❤️. Konkrétně C'est la vie.

      Jdi do toho! Zvlášť když to bude spojené s Neapolí. :)

      Vymazat
  2. Mně je úplně jedno, když má někdo tetování. Já ho nechci, ale uznávám, že to může vypadat hezky. Ale podle mě je důležité, aby to pro člověka mělo aspoň trochu význam. Znám lidi, kteří si nechali vytetovat cosi a vůbec nevědí, proč, prostě se jim to líbilo, šup s tím na paži, za krk nebo na kotník. Člověk by měl podle mě nejdřív zjistit, kdo je, a pak to deklarovat takhle "trvale". :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já v tom také musím vidět nějaký hlubší smysl, význam, tetování jen pro krásu bych si asi nedala :)

      Vymazat
  3. Mám to přesně tak, že chci zase další :) Ale souhlasím s tebou, že důležitý je to nepřehánět!

    OdpovědětVymazat
  4. Já vůbec nemám ráda ty názory, že je to jen pro kriminálníky apod. A už vůbec to učit děti, když ty rodiče ví, że teď už to tak není. Ale zase tohle je každého pohled, jsem spíše ráda, že jsi měla šanci poznat jiný pohled a vytvořila si svůj názor :) Také mám a přestože já ho chtěla, bylo to také rozhodnutí během 5 minut. A nelituju toho. Považuji to jako součást mě a jako umění. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tetování se mi líbí,pokud je vkusné a ne nějaké obří jména nebo lebky přes celá záda :D Docela dlouho už o něm uvažuji,ale střídavě měním názory, jaký bych chtěla motiv. Takže mám obavu,když tak měním ty názory, jestli by mě motiv časem neomrzel :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý má očividně jiné měřítko vkusu :D
      Takové riziko tu je vždycky, ale myslím, že až narazíš na ten správný motiv, budeš si jistá :)

      Vymazat
  6. Tetování mám od šestnácti a zatím je to moje jediné (teď je mi devatenáct), i když plánuju další, ačkoliv tentokrát si to chci víc promyslet. Měla jsem tenkrát povolení od mamky, takže nebyl problém. Nechala jsem si vytetovat celkem kýčovitý motiv na zápěstí - believe a pět ptáčků, jelikož můj nápad na tetování vlastního lapače snů, který jsem si sama navrhla a byl originální, byl mou mamkou zamítnut poté, co tatér řekl, že by ho musel udělat velký přes celé předloktí. Už párkrát jsem zalitovala, že jsem si tak unáhleně nechala vytetovat něco, co má spousta lidí, ale na druhou stranu to bylo pár měsíců poté, co jsme s mamkou a bráchou prošli jako rodina něčím strašným a to tetování mi to z mnoha pro mě citlivých důvodů připomíná. A proto si nedovedu představit, že bych ho měla nechat odstranit nebo přetetovat, alespoň zatím ne. Tím chci říct, že doporučuju si to pořádně promyslet. Jinak tetování u lidí nesoudím, neberu nikoho podřadně proto, že je potetovanej, nemyslím si, že holky, který jsou potetovaný, jsou, řekněme, rajdy nebo ofenzivní. Je to každýho volba, je to čím dál tím rozšířenější. V jistým směru to je opravdu umění, ačkoliv asi jak co. Některý tetování se mi prostě nelíbí a jako umění to moc neberu, každopádně jsou tatéři, který neskutečně obdivuju a jsou to dle mýho umělci. Toť asi vše :D

    OdpovědětVymazat