Learning to be myself

by - 7/18/2020



Kolik "be yourself" citátů tam venku existuje? Stovky, ne - li tisíce. Filozofií "být sám sebou" jsme oblažovaní ze všech stran - z reklam, od influencerů a slavných osobností, v knihách a filmech, mnohé značky na tomto poselství zakládají svoji identitu. Což není objekt kritiky, právě naopak. Chce - li člověk dosáhnout štěstí a životní balance, potřebuje právě takové nastavení mysli. Snaha být někým jiným než sám sebou nevyhnutelně směřuje k negativním emocím. Avšak "buď sám sebou" se lehce káže, ale hůře koná. Já jsem musela urazila dlouhou cestu a stále nejsem v cíli.
How many "be yourself" quotes exist out there? Hundreds, if not thousands. We are surrounded by the philosophy of "being ourselves" from all sides - from advertisements, influencers and celebrities, in books and movies, many brands base their identities on this message. And that is not an object of criticism, quite the opposite. If one wants to achieve happiness and balance in his life, he needs such a mindset. Trying to be someone else than yourself inevitably leads to negative emotions. However, "be yourself" is easy to say, but harder to do so. I have come a long way on this journey and I am still not at the end.

Co znamená být sám sebou? Zdánlivě jednoduchá otázka, na niž však nelze odpovědět jednoslovně. Abychom mohli být sami sebou, musíme se nejdřív přijmout v celé své kráse (i ošklivosti). Sebepřijetí a sebeláska jsou základy, na kterých můžeme dál stavět. Díky dnešní vyspělé technologii lze mnoho vnějších rysů upravit na přání, ale naše povaha a vlastnosti, zkušenosti a nadání se tak snadno změnit nedají. Před každým z nás leží výzva naučit pracovat s tím, co nám sudičky daly do vínku. Pozor, cílem není stát se sebestřednými, namyšlenými egoisty s představou o vlastní dokonalosti, ale zdravě sebevědomými jedinci, kteří chovají úctu k sobě samému. Rozvíjí své dobré vlastnosti a dovednosti, ale zároveň ví o svým nedokonalostech. Nelehký úkol, já vím, ale určitě splnitelný.
What does it mean to be yourself? A seemingly simple question, but it cannot be answered in one word. To be ourselves, we must first accept ourselves in all our beauty (and ugliness). Self-acceptance and self-love are the foundations on which we can continue to build. Thanks to today's advanced technology, many physical features can be customized, but our personality, experience and talents cannot be so easily changed. Each of us has to challenge himself and learn to work with what was given to him. The goal is not to become a self-centred, conceited egoist, but a healthy self-confident individual who respects himself. The goal is to develop good qualities and skills, but at the same time, know our imperfections. Not an easy task, I know, but still achievable.


Paradox dnešní kultury
Současná kultura ovládaná krásnými a bohatými influencery prezentujícími svůj perfektní život skrze sociální média (a s ústy plnými citátů "be yourself") může nejednoho "obyčejného smrtelníka" srazit na kolena. Právě sociální média nám servírují nerealistické ideály, jimž se lze stěží vyrovnat. Pod takovým vlivem na sebe mnohdy klademe vysoké nároky a sebeláska a sebepřijetí se nám akorát vzdalují. A zároveň žijeme v době, kdy musíme bedlivě kontrolovat naše činy, slova a chování, abychom se někoho omylem nedotkli. Novou normou se stála přehnaná diskrétnost, což vnímám jednak pozitivně, jednak negativně. Jistě, je to znak vyspělé společnosti, v určitých případech však už nelze mluvit o diskrétnosti, ale vážném omezování jedné skupiny jinou. Nechci se pouštět do detailů, věřím, že každý si dokáže uvést příklad sám.
The paradox of today's culture
Contemporary culture is dominated by beautiful and rich influencers presenting their perfect life through social media (while too often mentioning quotes "be yourself"). Such reality can bring many "ordinary" human beings to their knees. It is social media that serves us with unrealistic ideals that can hardly be achieved. Under such an influence, we often put high demands on ourselves and self-love and self-acceptance just drift away from us. Also, we live in a time when we must carefully control our actions, words, and behaviours so that we don´t accidentally hurt others. Exaggerated discretion has become the new norm, which I perceive both positively and negatively. Sure, it is a sign of an advanced society, but in some cases, it is no longer possible to speak of discretion, but rather of restricting one group by another. I don't want to go into details, I believe that everyone can come with an example.

Zpět ke mně
Já jsem si prošla anorexií, onemocněním, pro které je typické nepřijetí vlastního těla a snaha ho změnit k "dokonalosti". S špatným vnímáním sama sebe bojuji stále - netrápí mě jenom postava a vzhled, v poslední době jsem často nešťastná kvůli své povaze. Jsem převážně introvert s občasnými extrovertní záchvaty, jsem spíš melancholická s klidnou povahou, jsem bohužel také plná strachů a blokací, které mě mnohdy brzdí. Někdy potřebuju více času, zároveň vedu válku s prokrastinací. Chci dělat velké věci, pracovat na velkých projektech, ale někdy sotva vstanu z postele. Víc než krásnou postavu závidím celebritám jejich extrovertní, optimistickou, bezproblémovou a akční povahu. Samozřejmě na sobě mohu zapracovat, zbavit se stráchů, nakopnout produktivitu, jenže určité věci už se nezmění - obrátím svoji povahu o 180 stupňů, nikdy nebudu baletní tanečnice, protože na to prostě nemám talent a podobně. Mám, co mám a jsem, kdo jsem, to je přece fajn, ne?
Back to me
I went through anorexia, a disease characterized by not accepting my own body and an urge to change it to "perfection". I still struggle with a bad perception of myself - it is not only about my figure and appearance, lately, I've also often been unhappy with my personality. I am an introvert with occasional extrovert attacks, I am more melancholic with a calm character, (unfortunately) I am also full of fears and blockages, which often hold me back. Sometimes I need more time, at the same time I fight procrastination. I want to do great things, work on big projects, but sometimes I can barely get out of bed. More than for a beautiful body, I envy celebrities for their extroverted, optimistic, problem-free and active personality. Of course, I can work on myself, destroy my fears, kick productivity up, but certain things will never change  - I can´t turn my character upside down, I'll never be a ballet dancer because I just don't have the talent for it and so on. I have what I have and I am who I am, that's nice, isn't it?

Závěr?
Víte, co jsem si právě uvědomila? Já bych neměla psát tento typ článků. Protože já vám nemohu nabídnout nějaké zázračné řešení v otázce "Jak být sám sebou?", "Jak dosáhnout sebepřijetí a sebelásky?". Nedokážu vám předat kompletní návod, hluboké životní rady či přehnanou, neupřímnou motivaci. Sama bojuju, krok za krokem se učím být sebou. Přesto tu něco je, co vám mohu dát -  nabídnout porozumění a dodat odvahu pokračovat v procesu "přijímám se a stávám se sám sebou". Mohu srdečně pogratulovat (a tiše závidět), pokud jste došli na konec cesty a žijete v štěstí, které z takového stavu pramení.
Conclusion?
Do you know what I just realized? I should not write this type of articles. Because I can't offer you a miraculous solution to the question "How to be yourself?", "How to achieve self-acceptance and self-love?". I can't give you complete instructions, deep life advice or exaggerated motivation. I am also fighting, learning to be myself step by step. However, there is something I can offer you - I can sympathize with you and give you the courage to continue the process of "accepting and becoming myself". I can heartily congratulate (and quietly envy) if you have already reached the end of the road and you are living in the happiness that comes from such a mindset.


Maddie
Prosím, podpořte mě a sociálních sítích. :)

You May Also Like

16 komentářů

  1. Myslím, že se svými vnitřními strachy, bloky a pocity méněcennosti se potýkáme všichni bez rozdílu. Podle mě je od tebe velice odvážné vyjít s nimi na povrch a veřejně se o nich rozmluvit.
    Já sama mám na sobě spoustu věcí, které mi vadí a ráda bych je změnila (od povahy, přes vzhled). První krok je uvědomit si, že nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá, a že se všechno dá řešit...
    Ráda jsem si přečetla tvůj článek a v návaznosti na něj můžu říct jen jedno: Věř, že bude jenom lépe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, vážím si tvojí pochvaly. Ono to není překvapivě tolik těžké se otevřít náhodným čtenářům na internetu, rozhodně lehčí, než o tom mluvit třeba s rodiči :D Ale pokud můj případ a zkušenosti mohou někomu pomoc, moc ráda budu upřímná.

      Jak se říká, vždycky můžeme být hůř :D Takže je důležité být vděčný za to, co máme :)

      Vymazat
  2. I am very glad that you came out of anorexia - it is a terrible disease
    each of us has some fears, the most important thing is to control their level - it's difficult
    social media like Instagram gives us a picture of a false reality - unfortunately
    best regards

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I am glad too. It's not 100% victory yet but I am trying my best.
      Yeah, social media have huge impact and everyone must be very careful when using them.

      Vymazat
  3. Ono žádný člověk nemůže druhému poskytnout přesný návod, jak být sám sebou, protože každý je originál a co funguje pro tebe, nemusí fungovat pro mě. Určitě je ale fajn o tom mluvit a sdílet své pocity. To je to, co pomůže nejvíc - pochopení a vědomí, že v tom jeden není sám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi vystihla naprosto přesně! :) Já se nesnázím nikomu radit, spíš jenom uvést svůj případ jako možnou inspiraci pro jiné :)

      Vymazat
  4. Je těžké, dosáhnout toho, aby člověk byl sám sebou. Já mám dost ráda sovji povahu, ačkoli jsem introvert a neumím se moc bavit s lidmi. Ale za to se mi sem tam něco nelíbí na mém vzhledu. Takže mě též čeká dlouhá cesta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem napůl introvert, napůl extrovert a musím tyto dvě stránky osobnosti balancovat, což je někdy pěkně náročné :D

      Držím ti palce na tvé cestě, ačkoliv jsem si jistá, že už teď jsi naprosto úžasná!

      Vymazat
  5. Mám za sebou přes sedm let cesty k sebepřijetí, sebelásce a k tomu být konečně svá. Je to doopravdy dlouhá cesta a ještě nejsem zcela jistě ani v půlce. Když jsi psala o blocích, které máš tak s tebou mohu jen soucítit. Jsou to hrozné mrchy, ty vnitřní bloky! Jinak moc hezky sepsaný článek :)

    www.nattalk.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to potvory, protože se před nimi nedá utéct a zavřít dveře. O to větší výzva nás čeká.

      Jsem ráda, že už jsi udělala takový pokrok a fandím ti na tvé další cestě!

      Vymazat
  6. Konečně jsem se dostala k tvému článku. Je skvělý. Neskutečně upřímný. A máš naprostou pravdu - je strašně těžké "být sám sebou". Na to se člověk musí dost znát. A přijmout se i s těmi nedostatky. Myslím, že obě možná máme problém s jistou formou perfekcionismu - prostě ty nedostatky nechceme přijmout, snažíme se změnit se k lepšímu (a to je v pořádku, třeba když se snažím zbavit se nadváhy a žít aktivně)... problém je, když nezastavíme, ani když se dostaneme do cíle. Když se nepochválíme za to, kam jsme došli (i když jsme přesně sem chtěli dojít), protože prostě vidíme hlavně dopředu a ta cesta za tím "be yourself" se zdá být nekonečná.

    Vůbec jsem netušila, že sis prošla nějakými takovými záležitostmi - a mrzí mě to. Fakt jsem si myslela, že jsi prostě takřka dokonalá. (Ne že by se mi nějak změnil názor na tebe, spíš je takové uklidňující vidět, že všichni jsme...lidi.) A nedělejme si iluze, ono dost možná jsou i ty celebrity extrovertní jen "v pátek večer", ale občas by rády měly klid a nedostává se jim ho. Neumím si představit, jaký tlak musí ti lidé zažívat - tuhle jsem viděla nějaký hrozný článek, kde shazovali celebrity bez makeupu. Pro mě vypadaly úplně normálně, rozhodně ne "příšerně" nebo že "bych je nepoznala". To je prostě fakt problém dneška no.

    Držím ti se vším palce! Koukala jsem na tvou tvorbu z poslední doby a vážně, klobouk dolů! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, pochvala od tebe mě neskutečně těší! Ten perfekcionismus tam je a bude a naprosto souhlasím s tím, co píšeš. Nemůžeme se hnát za konečným (nereálným) cílem, ale spíš dělat menší mezikroky a vždy si najít čas na oslavení úspěchu, když dosáhneme vyznačené mety. A taky musíme umět zastavit. Protože často se stává, že se konečně doplazíme k cíli, zjistíme, že nám to nestačí a ženeme se dál...

      Jejda, ty mi lichotíš až moc! :D Nelze říct, že bych za anorexii a problémy s jídlem byla vděčná, to opravdu ne! Ale hodně mě to zocelilo.

      Vím, o čem píšeš. Ani si nedokážu představit pod jakým tlakem slavní neustále žijou. Velký obdiv! Jsou to taky jenom lidé.

      Děkuji a děkuji, tolik komplimentů mě snad asi rozbrečí... :))

      Vymazat
  7. V tom "be yourself" ještě pořád tápu.. Myslím si, že jsem sama sebou, že se nijak nepřetvařuju, že jsem to JÁ. Ale na druhou stranu si říkám, jestli bych se v něčem neměla změnit, jestli dělám vše tak, jak bych měla..Protože jsou věci, které mi na sobě vadí a možná i co vadí ostatním. Takže "be yourself" není vždycky úplně to správný.. Asi. :D :) Každopádně, já mám na noze vytetováné "Believe in yourself" a to už pro mě význam má! Musím si věřit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to ošemetná tématika. Určitě bych se radikálně neměla kvůli ostatním, ale jenom kvůli sobě. :) Zejména pokud se jedná o tvé přátelé, nebo lidi, s nimiž trávíš mnoho času.

      To, že se trochu pretvařujeme před cizími lidmi, je asi relativně časté. Před šéfem nějaké "being myself" trochu ustupuje nacvičenému profesnímu chování. :D

      Super tetování teda!

      Vymazat
  8. Moc hezký článek :) Žádný univerzální návod skutečně neexsituje :) Taky mi přijde, že se pořád učím být sama sebou nebo spíše teprve poznávat, kdo vlastně jsem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, je to tak trochu celoživotní cesta. Člověk se postupem času mění a musí se naučit přijímat i tyto změny.

      Vymazat