Myslím, že se svými vnitřními strachy, bloky a pocity méněcennosti se potýkáme všichni bez rozdílu. Podle mě je od tebe velice odvážné vyjít s nimi na povrch a veřejně se o nich rozmluvit.
Já sama mám na sobě spoustu věcí, které mi vadí a ráda bych je změnila (od povahy, přes vzhled). První krok je uvědomit si, že nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá, a že se všechno dá řešit...
Ráda jsem si přečetla tvůj článek a v návaznosti na něj můžu říct jen jedno: Věř, že bude jenom lépe. :)

I am very glad that you came out of anorexia - it is a terrible disease
each of us has some fears, the most important thing is to control their level - it's difficult
social media like Instagram gives us a picture of a false reality - unfortunately
best regards

Ono žádný člověk nemůže druhému poskytnout přesný návod, jak být sám sebou, protože každý je originál a co funguje pro tebe, nemusí fungovat pro mě. Určitě je ale fajn o tom mluvit a sdílet své pocity. To je to, co pomůže nejvíc - pochopení a vědomí, že v tom jeden není sám :)

Je těžké, dosáhnout toho, aby člověk byl sám sebou. Já mám dost ráda sovji povahu, ačkoli jsem introvert a neumím se moc bavit s lidmi. Ale za to se mi sem tam něco nelíbí na mém vzhledu. Takže mě též čeká dlouhá cesta.

Mám za sebou přes sedm let cesty k sebepřijetí, sebelásce a k tomu být konečně svá. Je to doopravdy dlouhá cesta a ještě nejsem zcela jistě ani v půlce. Když jsi psala o blocích, které máš tak s tebou mohu jen soucítit. Jsou to hrozné mrchy, ty vnitřní bloky! Jinak moc hezky sepsaný článek :)

www.nattalk.cz

Konečně jsem se dostala k tvému článku. Je skvělý. Neskutečně upřímný. A máš naprostou pravdu - je strašně těžké "být sám sebou". Na to se člověk musí dost znát. A přijmout se i s těmi nedostatky. Myslím, že obě možná máme problém s jistou formou perfekcionismu - prostě ty nedostatky nechceme přijmout, snažíme se změnit se k lepšímu (a to je v pořádku, třeba když se snažím zbavit se nadváhy a žít aktivně)... problém je, když nezastavíme, ani když se dostaneme do cíle. Když se nepochválíme za to, kam jsme došli (i když jsme přesně sem chtěli dojít), protože prostě vidíme hlavně dopředu a ta cesta za tím "be yourself" se zdá být nekonečná.

Vůbec jsem netušila, že sis prošla nějakými takovými záležitostmi - a mrzí mě to. Fakt jsem si myslela, že jsi prostě takřka dokonalá. (Ne že by se mi nějak změnil názor na tebe, spíš je takové uklidňující vidět, že všichni jsme...lidi.) A nedělejme si iluze, ono dost možná jsou i ty celebrity extrovertní jen "v pátek večer", ale občas by rády měly klid a nedostává se jim ho. Neumím si představit, jaký tlak musí ti lidé zažívat - tuhle jsem viděla nějaký hrozný článek, kde shazovali celebrity bez makeupu. Pro mě vypadaly úplně normálně, rozhodně ne "příšerně" nebo že "bych je nepoznala". To je prostě fakt problém dneška no.

Držím ti se vším palce! Koukala jsem na tvou tvorbu z poslední doby a vážně, klobouk dolů! <3

V tom "be yourself" ještě pořád tápu.. Myslím si, že jsem sama sebou, že se nijak nepřetvařuju, že jsem to JÁ. Ale na druhou stranu si říkám, jestli bych se v něčem neměla změnit, jestli dělám vše tak, jak bych měla..Protože jsou věci, které mi na sobě vadí a možná i co vadí ostatním. Takže "be yourself" není vždycky úplně to správný.. Asi. :D :) Každopádně, já mám na noze vytetováné "Believe in yourself" a to už pro mě význam má! Musím si věřit. :)

Moc hezký článek :) Žádný univerzální návod skutečně neexsituje :) Taky mi přijde, že se pořád učím být sama sebou nebo spíše teprve poznávat, kdo vlastně jsem :D